V poslední době se stává, že se mě klientky (ano, opravdu to prozatím vždy byly ženy) ptají, jak zvládáme 3 psy, dítě, manželovu práci na plný úvazek a ještě rozjíždět podnikání. Jsou dvě možnosti, jak to vše zmáknout a nezbláznit se. Buď mít skvěle ovladatelné dítě, nebo skvěle ovladatelné psy. S tím prvním rozhodně nemohu sloužit. Naší holčičce je rok a půl a musím přiznat, že přivolání nic moc a to nemluvím o dlouhodobém odložení. Na rozdíl od psů bych ji před obchodem samotnou čekat nenechala :-). S čím vám však můžeme poradit, je právě ta část se psy.
Jedním ze zajímavých jevů, se kterým se u našich klientů setkáváme, je, že mají v hlavě oddělené dva světy. Jeden je na cvičáku a druhý doma. Na cvičáku fungují se svými psy na základě principů, které je učíme, ale jakmile si řekneme „mějte se“, jakoby to, co doteď platilo, s ukončením tréninku najednou platit přestalo, a oni se vrací do svých stereotypů. Proto při naší práci dbáme na propojení těchto světů. Skupinová práce na neutrálním prostoru se prolíná s individuální prací přímo doma u klientů, aby věci, které se naučí na tréninku, dokázali co nejrychleji a nejefektivněji přenést do svého běžného života a tím dosáhli potřebné změny. Rozhodně po nich nežádáme, aby se psy cvičili doma, ve smyslu stoupnu si a hodinu trénuji. Zpočátku, než dostanou základní pravidla do těla, to mají dokonce zakázáno. Chceme však po nich, aby to, co na tréninku cvičíme, začali se svými psy prakticky používat v běžném životě.
Jak to myslím vám ukážu na takovém běžném všedním dni u nás doma.
Náš denní režim je nastaven tak, abychom zvládali trénovat s našimi psy a přitom tím nestrávili mládí. Je pro nás extrémně důležité, aby perfektně fungovali, zejména proto, že od nich očekáváme pomoc s dalšími psy. Anebo alespoň to, aby nám práci neztěžovali.
Když se s dcerou vzbudíme, je naším prvním úkolem psy vyvenčit. Oblékneme se a připravíme je. Přinesu obojky, sednu na pohovku a zavelím: „děcka, otoč se“ (našim psům říkáme „děcka“, protože za prvé pocházím z Brna a za druhé je v některých situacích výhodnější oslovit je všechny naráz než každého zvlášť). Psi přijdou, otočí se zády, posadí se a v klidu si nechají nasadit obojky. Na podávání mám malou asistentku. Pak se přesuneme do chodby, kde dostanou přivolání a nechám je sedět, dokud se nenachystá lidská část smečky. Přinesu náhubky, psi stále sedí. Pak dám dceru do nosítka, psi stále sedí. Zjistím, že má v plince nálož, jdeme to umýt, psi stále sedí. Opět ji dám do nosítka, psi stále sedí. Dostanou volno a jdeme. Na procházce mívají posazení na dálku či přivolání dle potřeby – když někoho potkáme, když projíždí auto, cyklista nebo kolem nás proběhne zajíc, koroptev či jiná dobrota.
Když přijdeme domů, psy posadím a nejprve se postarám o sebe a dceru. Jejich odstrojování a utírání tlapek přijde na řadu až po nás. Chystám snídani, oni se motají kolem. Jakmile zasedneme ke stolu, mají povel „bucni“. Znamená to „lehni si jakkoli na místo, kde se právě nacházíš, nemusíš přesně držet lehnutí a buď v klidu, dokud nedostaneš volno“. Takto se nasnídáme, aniž by nám někdo funěl do talíře a zároveň mohou být s námi v kuchyni. Když něco spadne pod stůl, mají bonus. A já taky, protože to nemusím uklízet.
Po naší snídani dostanou žrádlo. Pomáhá mi ho chystat dcera, velikou zábavou je sypat granule do misek a potají si jednu strčit za škraň. Psi v klidu čekají, až je k miskám pustím (pár slov o krmení psů si můžete přečíst tady). Zbytek dne probíhá tak, že psům střídám čas volné zábavy, kdy se povalují různě po domě, hrají si s dcerou či spolu, sledují, co dělám, zejména když vařím, a čas nařízeného odpočinku, kdy jsou odesláni na místo. Tam setrvávají, dokud je nepustím (pamatujete na článek o důslednosti?).
Odpoledne přijede manžel z práce, vezme psy a dceru na velkou procházku. Chystání je stejné, jako u ranní procházky, venku obyčejně více využívá povelové techniky. Zejména proto, že odpoledne je venku větší šrumec. Pokud jdeme všichni spolu, hrajeme s nimi různé hry – na hledání, na běhání k pánečkovi apod. Když jsme s dcerou na hřišti, bývají odloženi vedle hřiště a v klidu čekají.
Po procházce mívají opět nakázaný odpočinek, po naší večeři dostanou krmení, před spaním je vypustíme před dům na vyčurání. Jsou naučení, že otevřeme dveře, sami si vyběhnou a po vykonání potřeby okamžitě běží zpátky. Pro nás ideální, když je zima či když prší, nemusíme vytáhnout paty z domu. A pak už pusu, pomodlit a spát.
Všimněte si, že náš život je plný rituálů. Psi dostávají poměrně dost povelů, ale je to naprosto přirozená součást jejich života. Pokud máme doma nějakého psa na hlídání, dbáme na časovou strukturu ještě více, protože jim zařazujeme větší podíl práce. Nový pes nám sám „řekne“, co potřebuje, na co se máme zaměřit. A věřte, že psi nám svým chováním prozradí na své páníčky spoustu věcí a pro nás je pak jednodušší dát jim doporučení, co změnit.
To, že psi u nás mají strukturovaný čas a režim skoro jako na táboře, kdy se střídá volný čas s jasným programem, má na ně skvělý dopad. Jsou klidní, ovladatelní, dodává jim to pocit bezpečí. Rozumí pravidlům a jsou schopni je dodržovat. Vědí, že máme vše pod kontrolou, že to máme ve svých rukou. Když jsou například odeslaní na místo, ví, že se o nic nemusí starat a v klidu mohou odpočívat. Když dáme jasnou strukturu například štěňatům, velmi jednoduše se pak učí hygieně a přirozené poslušnosti. A nám to umožňuje zmáknout celý ten kolotoč, aniž bychom potřebovali speciální čas na upevňování povelové techniky, zvládáme běžné situace bez stresu a nevládne u nás chaos. Teda většinou ;-).